Pořád se nemůžu rozhodnout jestli tady čas hrozně utíká nebo se táhne. Ale asi bych řekla, že tenhel týden rychle utekl. A hlavně jsem konečně měla víc času prozkoumat Dublin. Ve středu jsem se tam vydala.. Celý den jsem chodila a prozkoumávala s mapou v ruce jako správný turista. Odpoledne jsem si dala kafe s Klaudií ve Starbucks. To je totiž nejlepší. Je to tady tak "drahé", že kafe ve Starbucks stojí stejně jako všude jinde, takže je úplně jedno jestli jdete tam nebo jinam. Pořídila jsem během toho dne v Dublinu nějaké fotky. Fáze sluníčka samozřejmě střídaly fáze deště, ale snažila jsem se být pohotová.
Každý tady jezdí na kole. Dokonce si můžete koupit roční kartu na Dublin bikes a půjčovat si kolo a pak je vrátit na stojan (systém zkopírovaný z Paříže). Škoda, že nikde v okolí Blanchardstownu stojany nejsou.
Včera byl Halloween. Přes den jsem pracovala a večer jsem byla pozvaná na párty, Andrea mě seznámila se spostou dalších au-pair. Bylo to blízko O´Conell Street v centru města.. Připadala jsem si jako v americkém filmu. Hlasitá hudba, každý popíjí ze svého plastového kelímku a lidi mají nejšílenější kostýmy pod sluncem. Když jsem šla městem, když jsem čekala na Andreu, některým těm kostýmům jsem se v hlavě smála.. třeba banán co šel po ulici s vězněm?! Je to šílený svátek. Všichni to tady hrozně prožívají, všude po domě nám visí pavouci, čarodějnice, dýně. Senan a Kirsten mi říkali, že pro ně je to dokonce víc, než Vánoce..
Poprvé se mi včera podařilo vystoupit na správné zastávce, ne o dvě nebo tří dřív, ale asi tomu trochu pomohlo to víno. Vyřídila jsem si "leap card", takže už nemusím komunikovat s řidičema, kteří se na mě někdy koukali, jakobych jim řekla, že chci dublinským autobusem odjet do Somálska. Ty autobusy mi stejně pořád přijdou jako záchranný autobus z HP. Musíte mávnout, aby vám zastavil, jezdí rychle, mají dvě patra k dokonalosti chybí jen Stan Silnička.
Snažím se pořád něco dělat. Minulý týden jsem šla v pondělí na meet-up do Darkey´s Kelly v centru. Nikdy jsem ještě neviděla číšníka, tak rychle chodit-běhat po hospodě, jako tady. Hrála tam tradiční irská hudba. Když jsem přišla už bylo všude plno. Místo bylo jen u jednoho stolů dvou irů, kteří si snad objednali celý jídelníček. Popíjela jsem svoje pivo a říkala si, co tady vlastně do háje dělám. Myslela jsem, že ho dopiju a půjdu, ale.. Pak jsem zjistila, že všichni ti lidi, kteří přišli na meet-up jsou na druhé straně hospody. Jen jsem se postavila do povzdáli a víc se zaposlouchala hudbu a přišel za mnou jeden kluk "so, where are you from?" a už to jelo. Seznámila jsem se tam se spoustou lidí, teda nebudou to kamarádi navěky a navždy, ale.. Jde hlavně o to, že se s někým bavíte anglicky. A to svůj účel splnilo. Zapovídala jsem se tam s Crisem z Brazílie, vyměnili jsme si čísla, že si kdyžtak napíšeme na whatsapp (každý tady má WHATSAPP!) a půjdeme někam do muzea. Sešli jsme se dneska, potkali jsme se ve čtyři, muzea zavírají v pět. V blízkosti bylo jen MUSEUM of Archeology and History, skoro ničemu jsme nerozuměli, ale o to to bylo vtipnější, vymýšleli jsme si na co ty věci jsou a co s něma dělali. I když u některých těch "kamenů" bylo těžké se toho dovtípit. Ne jednou v mé hlavě zaznělo: "what´s the meaning of Stonehenge" Po muzeu jsme si šli dát čaj, povídali si a hodně se smáli.
Je zajímavé se s lidma bavit o tom, co tady kdo dělá a proč tady je.
Každý má jiný důvod:
hledá něco,
před něčím utíká,
snaží se najít smysl života.
Já trošku spadám do všech třech kategorií.
Jo a taky možná pojdu s Aničkou v prosinci na koncert Glena Hansarda. Pokud ještě seženeme lístky. Sice nejsou úplně nejlevnější, ale kolikrát v životě ještě budu v Dublinu a budu moct jít na jeho koncert?!
POZOR, ŠOKUJÍCÍ ZJIŠTĚNÍ! Definitivně po několika rozhovorech z posledních dnů jsme došly k děsivému závěru. Irům chybí trochu hygienické návyky. Nečistí si zuby před spaním, nemyjou se každý den. Nechci teda říct, že všem, ale zatím těm co znám (rozumějte, ti, co u nich bydlím) nebo u nich dělají au-pair kamarádky, nebo u nich někdo bydlí, ty návyky chybí. A je to trochu děsivé, že někomu komu je 14 musíte připomínat, aby se umyl, ne? Ale jak táta dneska trefně prohlásil, možná, že je to tím, že my od Irska čekáme víc, než by jsme měli.
(pokračování PŘÍŠTĚ!)
Žádné komentáře:
Okomentovat