čas letí...

... mám tady první oblíbenou kavárnu (Bald Barista) - majitel je fakt "bald" na své pleši mám vytetovaný název své kavárny, neustále se usmívá, můžete tam sbírat razítka /malé plešaté hlavičky/ a za osmou nebo desátou dostanete kávu zdarma.

byla jsem v National Gallery, zrovna tam probíhá výstava mladých irských umělců, která byla fakt zajímavá, druhou polovinu jsem si nechala na nějaký další týden, až budu mít zase volno.

byla jsem na dalším "meet-up" v Darkey Kelly´s - hrála tam stejná irská kapela, jeden postarší irský pár si tam přišel zatancovat a měli ohromnou výdrž. na konci večera jsem měla pocit/ i během celého pátku, že jsem si vyřvala hlasivky. na jednu stranu je to hrozně cool - sedět v "typické irské hospodě" poslouchat irskou hudbu, popíjet pivo (české, tomu irskému jsem pořád nějak nachuť nepřišla) a povídat si s lidma, ale na druhou stranu musíte hrozně křičet, aby jste se slyšeli. každý třetí je tady ze Španělska nebo Brazílie.

všichni jsou tady hrozně milí. neustále se na vás usmívají. lidi na ulici, v autobuse, v obchodě - dokonce, i když si nic nekoupíte. možná už jsem to tady psala, ale pořád mě to hrozně překvapuje. teda nejsem na to moc zvyklá z Česka.

učím se říkat "NE"! učím se trpělivosti, se S.je to dost často potřeba. raduju se z každého rána, kdy přijde do kuchyni - neřve nebo neprotestuje na schodech. tento týden bylo jedno ráno, kdy odmítal jít do kuchyně, protože nechtěl, abych viděla jak brečí.

S. byl znovu nemocný. tentokrát usnul asi na 3 hodiny odpoledne, tak jsem stihla uklidit, dovařit večeři.. a když se probudil šel na záchod a najednou slyším: "Barbara, come here. Come here to the bathroom (u záchodů stojí S. s kalhotama na zemi, kouká do záchodu a brečí). I feel very (rozuměla jsem něco jako cracky - řekla jsem, že nevím co to znamená a S. jen víc a víc brečel.) šla jsem se zeptat holek a ty mi řekli "oo, cranky" (nové slovo do mého slovniku) a vysvětlili mi co se děje. (já jsem totiž nevěděla, co se děje, jestli se znovu vrátila "střevní chřipka", ze záchodu vylezla příšera... :D) a pochopila jsem, že odpoledne plné nevrlosti bude ještě dlouhé.

byl mi přidělen stůl v knihovně přímo nad topením (topení je v podlaze). poprvé jsem nemrzla. pro změnu jsem si doma zapomněla zásuvku (tu přepojovací), takže jsem měla notebook jen na hodinu a půl, asi si budu muset pořídit ještě jednu, která bude stále v batohu.

našla jsem sbor, kam chodím /teda, teď jsem tam byla už tři neděle po sobě/, není tam teda žádná moc mládež a spíš lidi ve střední generaci, ale.. za 50 minut tam dojdu z domu pěšky. všichni jsou tam moc příjmení a usměvaví. každou neděli za mnou přijde někdo další a s nadšením mi říká "good to see you here, again." jeden člen sboru se jmenuje "prince". chodím do sboru s "princem". druhou neděli mě pozval pastor a jeho žena na oběd. už znám třetí irskou rodinu. oběd byl výborný - povídali jsme si hodně o Česku, Irsku, počasí, irech - byli tam s námi ještě jejich už dospělé děti a jedna holčička ze sboru o kterou se čas od času starají - Aoife. Aoife za mnou v neděli přiběhla, když mě viděla a obejmula mě. ňuňu.

oblíbená hra mých irských teenagerů je - shoď svoji sestru na zem, lehni na ní, tahej jí za zrzavé vlasy a vytírej s ní podlahu. nepřála bych vám slyšet ten rachot. J. nejspíš miluje vydávání rozmanitých zvuků. během vypracovávání domácích úkolů minulý týden to znělo, jakoby v pokoji neseděla 12-letá holka, ale spíš opice, která utekla z Dublin ZOO.

pes byl konečně okoupán! hurá. už nesmrdí, tak moc. horší je, že od té doby si myslí, že se ke mně může tulit o to víc. J. se nejspíš rozhodla, že po okoupání si zahraje i na kadeřnici. trsy psích chlupů bylo nalepené všude v koupelně. irská logika je pro mě nepochopitelná. "vezmu (psa) ven, protože venku (mrzne!) líp uschne a fénovat jí nehodlám."