středa 26. ledna 2011

Pane školníku, chybíte nám...

Novým rokem do důchodu odešel náš starý a šílený pan školník. Někteří teda vtipně poznamenali, že spíše zastával funkci baviče než školníka, ale bez něj už gympl není takový, jaký býval. Jeho smích se rozléhal po chodbách, když jsme psali písemku. Nebyl to jen tak ledajaký smích, ale jeden z těch co by jste jej zařadili do nějakýho hororu nebo do dobrodružný pohádky. Nikdo mi už neřekl od začátku roku vtip, kterýmu se musíte smát pro jeho nepochopitelnost. Nový pan školník se aspoň nesnaží maskovat led na schodech tím, že by to zaházel jen schodech, který by se po čase tak uhladil, tak že by se tam mohlo dát počítadlo pádů a nebylo by to zrovna nízký číslo.

 
Loni, když na vedlejší základce dostali nový stroj na odstraňování sněhu, pan H. jen prohlásil to já jsem taky dostal nový stroj, jmenuje se 1Š1L. Když jsme se snažili zjistit co to znamená, řekl nám s tím svým vtipným smíchem: "no přece jeden školní jedna lopata" :D. Proto jsme celou zimu měli ke škole jen vyhrnutý chodníček, kde prošel jen jeden člověk, zatímco základka měla dálnici. Mělo to však svůj styl!
Když jsme loni měli školu na devět a já jsem musela kvůli autobusu být ve škole stejně jako na osm, tak si občas přišel pan H. za mnou přisednou a pobavit mě už jen svým vzhledem. Jednom mi vyprávěl jak ho náš pan profesor umělec a tak trochu podivín vzal na Krajský úřad do Ostravy kde s ním měl instalovat nějakou výstavu. Pan H. tam dostal důležitou funkci a to kromě nošení obrazů pod ně lepit i popisky a pod obraz, kde byl náš pan prezident, nalepil cedulku "blbec" a obrátil se na našeho pana výtvarníka se slovy: "Je to tak správně Jardo?" :D Myslím, že říkal, že nikdy jindy už s ním na Krajský úřad nejel.
Jiný ráno, kdy jsem byla docela ospalá jsem otevřela dveře záchodů a před nimi stál obraz s nohama, moje reakce byla (asi jako každýho normálního člověka po ránu) , že jsem se hrozně lekla, v tom se obraz začal hrozivě smát a mě došlo kdo v tom má prsty. V tom se ozval hlas: "Ano, jsi v blázinci, nemýlíš se."
Myslím, že nejpovedenější kousek, který završil jeho kariéru na našem ústavu bylo, když se celý profesorský sbor rozhodl podpořit stávku, ale bez toho, že by jsme dostali volno. Jediný kdo ten den stávkoval byl školník, který si na dveře pověsil ceduli: "Jsem školník, který podporuje stávku." Ve svý dílně si ten den zamlkl klíče od kotelny, a tak jsme ten den všichni chodili v bundách a kabátech a po 4 hodinách hrozný zimy se nás rozhodli pustit domů se slovy, že se to tam nedá vydržet. Panu H. už to bylo jedno, protože měl dost dnů dovolené, díky tomu jak byl údajně o prázdninách pracovitý, po stávce si jen vzal volno a byl šťasten jak se mu jeho poslední kousek na škole povedl.
I přesto, že náš ústav přišel o pana H. je pořád šílený, jen tomu chybí ten děsivý smích!

4 komentáře:

  1. Myslím, že pan H. si jako malý taky řekl "asi budu komik" :-D. Hrozně si mě pobavila Baru a máš to taky moc hezký :o*

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju moc, Gabušáku :-*. Pan H. je prostě klasik a to ohromnýho kalibru. Škoda, že náš Marek už jej na gymplu nepotká, takový dva komici by si padli do noty a vytvořili by největší komické duo :D.

    OdpovědětVymazat
  3. Ten školník podporující stávku mě pobavil nejvíc, Baru :-D Spolu s obrázkem pana prezidenta :-))) Je škoda, že odešel do důchodu, ale aspoň teď může permanentně těšit svým humorem svoji rodinu a užít si stáří s úsměvem :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Náš pan H. je prostě svůj a a takový, že mu je jedno co si lidi okolo myslí. A přitom všem všechno ví, protože je hrozně zvědavý :).
    Myslím, že ten si užije vše s úsměvem a my si můžeme s úsměvem na tváři připomínat jeho hlášky a historky ;).

    OdpovědětVymazat

terapie

 I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,...