what is the story with me!

nacházím ve svých minulých příspěvcích stále více překlepů.. omlouvám se Vám za ně. a nejspíš se tady objevovat dál. i když se na ně budu dávat větší pozor.

můj mozek už občas přemýšlí anglicky. dneska jsem se přistihla, že když jsem přemýšlela, co napíšu na blog, přemýšlela jsem v angličtině. asi před dvěma týdny se mě J. ptala jestli mám pocit, že se moje angličtina zlepšila. asi jsem měla pocit, že to bude lepší.. ale ještě mi nějaký čas zbývá. a hlavně neumím to sama posoudit. J. říkala, že má pocit, že už tolik nepřemýšlím, když se mě na něco ptá, ale přímo odpovím. juhů.

vždycky, když si myslím, že nemůže být stupidnějšího věc kvůli které se S. může naštvat, překvapí mě. když jsme šli jeden den ze školy, zeptal se mě co je k večeři a když jsem mu řekla -potatoes-vegetable-sausages" až do doby, kdy jsme došli domů se mnou nepromluvil. protože on prostě nesnáší takové večeře.

častěji se ozývá "Barbra, come here. QUICK!quick!QUICK!" připadám si jako na outdoorovém běhu člověk s nejtěžším zadkem na světě a v tu chvíli zkouším jít, co nejpomaleji to jde. a v tom se ozve. "hurry up, QUick!" hlavně proto, že vím, že pak z toho vyjde: "jen jsem ti chtěla ukázat svého plyšového medvěda, toho mám fakt ráda." po kom to ten chlapec asi má?

v úterý ráno (minulý týden) bylo všude namrzlo - skoro div se nezastavilo celé Irsko. před školou S. bylo celé hřiště posypané solí. S. mi nevěřil, že to není sníh, ale sůl a pak řekl: "když si teda myslíš, že je to sůl, tak jí sněz." ehmmm.. prosím! to mi si běžně sůl ze země v Česku sypeme na chleba.

v sobotu jsme strávily s Mari v centru. navštívily jsme Chester Beatty Library. a během dne jsme narážely na sochy prasat po Dublinu. odpoledne jsme zjistily, že to je projekt zvaný "pigs on parade" a po Dublinu je takových prasat 100, existuje k tomu letáček s mapou a obrázkama všech prasat a když jedno člověk najde může si ho odškrtnout. v březnu si lidi můžou ty prasata koupit a peníze jdou na podporu lidí s postižením mozku. moc se mi to líbí. nejen ty prasata, ale hlavně ta myšlenka. (ovšem sad story je, že jsem si paměťovou kartu zapoměla doma, takže mám fotky jen v mobilu) ve čtvrtek půjdeme s Aničkou hledat víc čuňat. can´t wait.

od včerejška mám zpáteční letenku na 14. května. J. se mě poslední dva týdny pořád ptala jestli už jí mám. a když jsem ji dneska řekla, že už teda jo. zatvářila se, že to bude fakt smutné a že už je to brzo. naštěstí už mají novou au-pair přislíbenou. říkala, že z toho má největší obavu, že by musela hledat novou au-pair, že to nesnáší a pak poslední týden před příjezdem je pro ní největší stres a jen se "modlí", aby vybrala tu správnou. a pak dodala, ale to je asi oboustranné i pro vás au-pair.

v pátek mi S. a J&J řekly, že definitivně vařím nejlepší vepřové na světě a dnešní pórkové polívky si S. dvakrát přidal - neuvěřitelné.

v neděli jsem byla po delší době (asi měsíci) ve svém kostele (jak by Anička řekla v afro-shromku).  je tam nejňuňavější 5 týdenní mimino. když jsem večer přišla domů. dala jsem si večeři, kterou mi J. nechala v troubě a u toho si s ní povídala - poslední dobou se mnou sdílí své životní moudra a nejen ty (ne jsem za to ráda, vážně,)
i když ve většině konverzacích se vyskytuje "fu##ing bastard".
moudro irské ženy: "v příštím životě chci být chlap, mají to totiž ve všem jednodušší." znáte to: the grass is always greener on the other side.