leden, státnice, sníh

LEDEN - byl jeden z mých nejrychlejších měsíců tady v Irsku a to i přesto, že jsem skoro celý měsíc seděla doma na zadku a učila se na státnice.
měla jsem víc hovorů s J. které nebyly jen lamentováním nad počasím a vyměňování si víkendových zážitků. ne ve všech těch rozhovorech jsem se cítila příjemně, ale byly potřeba.

učím se stále víc, mluvit. 
a uvědomuju si, jak některé nedorozumění vznikají proto, že lidi málo mluví. 
učím se být víc asertivní. 
občas si musím říkat o peníze. někdy ne jen jednou. 
snažím se tolik nemyslet na to, co si asi J. myslí.

spoustu lednových dnů jsme strávily spolu domu, protože jak J. říká "no money, no funny". šetří se na květnou dovoelnou ve ŠPANĚLSKU, před kterou já budu končit. (to byl taky jeden z rozovorů o čase, kdy budu končit). což mě motivovalo k tomu udělat si seznam věcí, které chci vidět a udělat, než se vrátím.

minulý týden jsem byla v ČR. letěla jsem v sobotu, J. s "irčatama" mě zavezli na letiště. když jsem seděla v odletové hale, cítila jsem znovu ten "wow" pocit = zase budu na chvilku "doma", i když tem wow pocit střídal pocit, vlastně mám státnice.
v letadle jsem seděla vedle dvou "hipstro-krasoňů", ten, který seděl hned vedle mě si se mnou začal povídat, co dělám v Dublinu? jak se mi tam líbí? jestli jsem spokojená? co budu dělat potom? (pokládal mi takové ty otázky,které mě samotnou nutili přemýšlet). a i když pořád říkal, že mě teda nechá se učit, tak jsme si celý let povídali.

na letišti na mě čekali G&B&H na Žižkově jsme se potkali ještě s K&K, povídali jsme si, koukali se na svatební fotky. v neděli pršelo, já jsem se snažila projít všechny státnicové otázky znovu a moje pocity byly taky deštivé, cítila jsem se jako jeden velký mrak ze kterého prší.

v pondělí byl den D. když jsem ráno vstala, tak jsem se sama sebe v zrcadle lekla. G. se se mnou vydala na státnice, které dopadly dobře, i když tomu pořád nemůžu uvěřit a vidím to jako velký Boží zázrak. (když jsem byla tady v Dublinu pořád jsme si nepořádně neuvědomovala, že příští týden budu v Praze dělat nějaké zkoušky a už vůbec, že bych je mohla udělat.) opět jsem neměla moc štěstí na otázky, ale dopadlo to dobře a já jsem hrozně moc ráda. teď už mi chybí "jen" dopsat bakalářku a udělat poslední jednu státnici v červnu.

do úterý jsem zůstávala v Praze. v po. večer jsme byli  v hospodě. užívala jsem si, že už nic nemusím a to si užívám do teď. stihla jsem i krátkou návštěvu doma a u táty. v týdnu před odletem jsem si příšerně spálila prsty, puchýře mi praskly a kůže taky. táta mi říkal, že mám mýt nádobí teď jen v rukavicích, a tak jsem odjížděla do Dublinu vybavená žlutýma rukavicema, jako správná uklízecí četa. táta mě vezl na letiště do Bratislavy. zrovna ten v Dublinu sněžilo, takže let měl zpoždění dvě hodiny. poprvé jsem jela do svého irského domů z letiště autobusem, venku chumelilo. to zůrazňuju hlavně protože jsem slyšela, že když tady sněží, svět se zastaví.