Zkouška z psychologie.

Dneska ráno jsem se probudila ráno s tím podivným pocitem v žaludku. Po stopadesáté jsem pročítala otázky z obecné a vývojové psychologie... 

Hlavou se mi honilo, co se stane, když tu zkoušku neudělám? Budu muset opakovat prvák? Pořádně jsem nevěděla a zjišťovat jsem to ani nechtěla. Byl to můj třetí pokus, poslední pokus. Už dvakrát jsem odcházela z těch dveří ve třetím patře s ponížením, slzama v očích a strašnou představou toho, že tam budu muset jít znovu. Dvakrát jsem si vyslechla to, že se neumím učit, že bych měla mít lepší znalosti a být schopná víc studovat víc z knížek... Blá, blá. Což mě ještě více demotivovalo do dalšího učení. 

Dlouho jsem odkládala napsání toho mailu s dotazem, kdy můžu přijít na další pokus. 

Páteční termín byl odložen kvůli horečkám. 

...13.3. - 11:30...

Byla jsem nervózní a hlavně jsem to chtělo mít už za sebou. Ať to dopadne jakkoliv. Paní H. na sebe nenechala dlouho čekat. Ani jsem se nenadála a už jsem seděla na té polstrované židli v jejím kabinetě a tahala si otázku.

10. psychosexuální vývoj podle Sigmunda Freuda. Ego-obranné mechanismy Anna Freud.

I když jsem si přála něco z vývojové psychologie, byla jsem za to nakonec ráda. Paní H. měla dobrou náladu.    Vyptávala se na to u čeho jsem na přípravě toho měla nejmíň, naštěstí tentokrát už jsem opravdu věděla. Brzo  vyřkla ty kouzelná 4 slůvka - "Tak mi dej INDEX!" - "Dneska je 13., že? Byla jsi dobře připravená, tak za B." - (Proslýchá se, že A dostávají jenom kluci.) Ani ne po 20 minutách jsem konečně stála na chodbě usmívala se na Janču a radostně poskakovala. Nechtělo se mi tomu pořádně věřit a ani teď se mi nechce, že to je už konečně za mnou. Je to ten nejlepší pocit, za poslední dva měsíce. Konečně můžu číst knížky, psát seminárky, chodit do školy bez stresu, vyrábět, fotit, malovat... Ale nejprve musím pořádně vyležet ten zánět a dobrat antibiotika.

Pomalu ze mě odpadá všechen ten stres.