Za posledních několik dní se toho spoustu stalo.

V sobotu se mi vdala ségra. Byla jsem na nejkrásnějším obřadu svého života. Byla krásná (Gabi i svatba). A já jsem asi nikdy v životě nebyla tak unavená, ale tak hezky unavená.

A pak přišel můj odjezd, vše bylo nějak moc na rychlo a já jsem odjížděla dva dny po svatbě. A od pondělka je mým novým městem Dublin.

Poslední loučení na letišti bylo nejhorší, během chůze na letišti jsem zamačkávala poslední slzy, které brzo po dosednutí v letadle znovu přišly. Let byl nádherný. V Praze bylo deštivě - zamračeno. Když jsme vyletěli nad mraky, zažila jsem ten nejkrásnější let při západu slunce. Chvilku jsem si četla časopis. A pak i když jsem seděla v uličce, poslouchala jsem hudbu, koukala se z okýnka a přemýšlela nad tím, co mě čeká, jaké to bude a taky si v hlavě přehrávala několik posledních dnů, rozhovorů, loučení.

Na letišti v Dublinu mě čekala Janice, objala mě a po cestě z letiště domů se mi snažila ukázat spoustu věcí, které byly bohůžel všechny ve tmě, takže jsem neviděla nic kromě zářivého nápisu IKEA. Když jsme přijížděly k domu, cítila jsem se jakoby jsme jely do Zobí ulicí je tady minimálně 70 domů a každý vypadá úplně stejně. Po příjezdu domů mi Janice řekla VÍTEJ DOMA, protože od teď je to tvůj nový domov. Bylo to milé.

Moje první noc tady byla opět bez spánku. K ránu jsem si vzpomněla na prášky, které mi dala máma sebou a půlku si dala, ale nějak moc to nezabralo.

Starám se o tři děti Senana (6), Jessicu (12) a Kirsten (14). Jsou moc fajn. Všichni tří jsou zrzaví a mají modré oči, úplní Irové. Senan je nejroztomilejší. Včera jsem s ním dělala domácí úkoly a je to zvláštní pocit opravovat výslovnost Ira, který čte něco anglicky.

Počasí se tady střídá jako na houpačce. Je tady mnohem větší zima než u nás. Včera jsem si dokonce vzala čepici a šálu a litovala jsem, že jsem si rukavice nechala ve skříni. Fouká ledový vítr od moře. Úplně jsem to neodhodlala s oblečením, takže většinu času mrznu.

Dneska mám volno. Ale vlastně nemám chuť ani nikam jít, venku prší a je hnusně a moje nálada je taky taková. Zůstaň doma, nechoď ven. Vlastně je mi smutno. Odjezd nebyl jednoduchý. Poslední týden jsem byla ve společnosti spousty lidí a najednou jsem sama. Za mořem. Nikoho neznám. Na svatbě jsem si uvědomila, kolik skvělých kamarádů mám se kterýma se mi těžko loučilo. Vím, že to bude lepší...

Už mám adresu, kdo by mi chtěl napsat, udělá mi obrovskou radost:

(Hart Family)
178 Littlepace Woods
Littlepace Paddocks
Blanchardstown
Dublin 15
Ireland

Brzo se zase ozvu.