english conversation.

Včera jsem měla první volný den. Nikam se mi nechtělo, nic se mi nechtělo dělat a měla jsem chuť zůstat doma v posteli. Jenže to by mi k ničemu nepomohlo. Andrea /předchozí au-pair u Janice/ mi napsala, kde se dá jít na "free english conversation" - středa večer v knihovně u Blandchardstown shopping centre. Vyrazila jsem hodinu předem, nějak jsem čekala, že to nebude jen tak se tam dostat. Přišla jsem na zastávku 15 minut ČEKALA, promrzla na kost, autobus nikde. NE ASI NIKDY NEPOCHOPÍM SYSTÉM AUTOBUSŮ TADY. Je jen jeden cetrální jízdní řád (na jízdním řádu je jen čas odjezdu z počáteční stanice a vy se můžete domnívat, kdy dojede autobus na zastávku, kterou potřebujete). Vzdala jsem to a začala jsem hledat jinou zastávku (zeptala se 3 kolemjdoucích, všichni byli moc milí, první mě poslal úplně do háje, tak jsem si řekla, že tudy cesta asi opravdu nevede, potom co jsem 15 minut šla někam do....háje, vrátila jsem se zpět a zkoušela jít na druhou stranu, další dva kolemjdoucích mi poradili "správně" a došla na zastávku autobusu č. 39 a 39a).
Autobus přijel zanedlouho. Nastoupila jsem se svou 5eurovou bankovkou. Řidič na mě koukal a řekl mi, že nemůže peníze měnit. Super, když už jsem došla až tak daleko, řekla jsem si, že na to kašlu a zaplatila a nasedla. Dojela jsem před Shopping centre. Knihovnu našla záhy a přemýšlela, jaký bude trapas přijít pozdě na první hodinu.
Dorazila jsem do knihovny, našla místnost kde konverzace probíhá a nebyla poslední kdo přišel. UFF! Za mnou dorazil i Michael - irský učitel, který je teď v důchodě a konverzaci vede. Ihned se začal všech ptát, co je nového, jak se mají. V tom znenadání jeden indický mladík poznamenal, že je tady dneska někdo nový. Všech 10 očí na mě začalo kouknout. Víte, jak moc miluju být v centru pozornosti. Musela jsem se projít křížovým výslechem a hodina mohla pokračovat. Michael se všech zeptal co rádi dělají, jaký je jejich oblíbený sport a oblíbená knížka a film. Následovně jsme museli popsat o čem ta knížka nebo film jsou. Miluju čtení. Ale stejně jsem nevěděla, co bych odpověděla na otázku: "jaká je nejlepší knížka, jakou jsi kdy četla?"
A tak se ptám Vás: Jaká je ta nejlepší knížka, jakou jsi kdy četl/a?
Konverzace byla moc fajn, Michael si celou dělal srandu z toho, jak je starý, o tom jací jsou Irové.
Po 45 minutách Michael odešel a řekl, že teď si můžeme povídat o tom, kdo co rád dělá ve svém volném čase mezi sebou. Začala jsem si povídat s Mari (ze Španělska) seděla vedle mě, dokonce jsme spolu jely autobusem a zjistili jsme, že bydlíme kousek od sebe. Vyměnily jsme si čísla a domluvily jsme se, že příští týden půjdeme někam na kafe.
Nicméně můj příběh ještě nekončí. Nebyla jsem si úplně jistá kde vystoupit z autobusu, věděla jsem, že někde u zastávky byl kostel (tam mám v plánu vydat se v neděli), naštěstí Mari jela se mnou a řekla mi, kde nějaký kostel viděla. Za bus domů jsem platil 1,80 (docela rozdíl, že?), řidič mi poradil. Vůbec jsem si nebyla jistá, ale stejně.. Z autobusu jsem vystoupila.
Znáte to, když ve tmě vypadají ulici a domy úplně jinak než za světla?! Nikdy jsem se tak nemodlila, aby to byla ta správná cesta. Po 20 minutách chůze jsem domů trefila. Ale kdyby to nebyla ta správná cesta, tak myslím, že bych ještě teď bloudila. Vůbec jsem nevěděla kde jsem.

Jak jeden Ital včera na konverzaci říkal je mnohem jednodušší si tady najít kamarády, většina lidí je ve stejné situaci jako vy, potřebuje nějaké lidi s kterýma může trávit čas a všichni se tady cítí sami a neví, kde co je a jak co funguje. A já jsem moc ráda, že jsou potkala Mari a někoho tady "znám."