...viděl jsem, že každá maličkost na světě je něco mnohem více, než se zdá.

Když jsem se vrátil po schodech nahoru, táta už zatím odložil práci a rozložil po hracím stolku noviny. Měl tam už talíře, šálky, misky a všecko, co k tomu potřeboval, a chystal snídani. Ukázal jsem mu kaménky, lastury, i ten kus připlaveného dřeva a on povídá: "Je to skvělé, všecko, cos našel, je skvělé. Pod kohoutkem to umyj a všechno si to důkladně prohlédni. Tak se naučíš psát - když se budeš na všechno důkladně dívat."
Táta tedy chystal snídani, já zatím kaménky, lastury i ten kus připlaveného dřeva umyl a všechno jsem si důkladně prohlížel, všelijak jsem to otáčel, abych to viděl ze všech stran, a viděl jsem toho hodně. Viděl jsem, že každá maličkost na světě je něco mnohem víc, než se zdá. Jeden oblázek, asi tak velký jako půl kaštanu, byl černý a trošku taky červený, a jednu část oblázku od druhé oddělovala dokonalá bílá čára skoro tak veliká jako vůbec všecko.
WILIAM SAROYAN; Tati, tobě přeskočilo