Pan Láskorád. Jak být filozof?

Mám ráda papír, mám ráda knížky, mám ráda knihovny. Ale občas bojuju se systémem podle, kterého se v knihovnách hledá. Člověk si v počítači najde, kde by ta knížka měla údajně být. Přijde k odborné knihovničce, kde jsou regály s tím, co vlastně potřebuje, hledá, všechno projde dvakrát, ale ta knížka, kterou hledá, jakoby se do země propadla. Zajde se zeptat personálu knihovny, kde by ta kniha, kterou potřebuje mohla vlastně být. Za počítačem sedí pán, který by mohl dělat konkurz na pana Láskoráda, dlouhé vlasy, na krku mu visí medailon. Po chvíli, kdy pán laskavě zvedne oči od počítače se osmělíte se zeptat. Jako odpověď dostanete, že musíte prostě hledat, že lidi se v tom rochněj, a pak to rozhážou a podle čísel nic nenajdete. Po tom, co podruhé všechno dvakrát projdete, to vzdáte. Jindy se tam třeba lidi rochnit nebudou a knížka tam bude. Možná by pomohlo, kdyby se tam podíval budoucí pan Láskorád, ale on má důležitější věci na starost. Nevím, proč nad ním visí ta cedulka INFORMACE.

Je těžký být filozofem. Obzvláště těžké je být filozofem mezi jedenáctou a půl druhou nad ránem. Snažíte se hledat podstatu jsoucna. Toho jestli, když mi někdo řekne, že tráva padá z nebe můžu považovat za pravdu i přesto, že vím, že tráva přece roste ze země a nepadá z nebe. A pak přijde vztah pravdy a poznání. Je pravda něčím čeho dojdeme skrze poznání? A jak je to s věděním a míněním? Je mínění jen něco o čem máme potuchu, ale nemáme chuť jít do hloubky. A vědění dojdeme poté co jdeme k podstatě něčeho? Když zavítáme pod povrch? A tak z toho všeho povedlo se mi sepsat nějaký rozbor toho co by si asi Platón mohl myslet a jestli bych s ním souhlasila. O půl druhé jsem to odevzdala do odevzdávárny a snažila se o poklidný spánek, který nakonec skončil jako spánek neklidný. Ráno přijde občas dřív, než by jsme si přáli.
Kdy se naučím dělat věci v čas? Chtěla bych dojít k něčemu neskeptickému, ale zatím se mi to nedaří.