Deštivý den.

Někdy prostě prší a člověk to ani nazaregistruje. 

Kráčela jsem dneska v tý mlze, kdy jsem neviděla skoro na krok, hrdě ve svých nových teniskách, a to opravdu v těch letních teniskách, takže po chvíli jsem zjsitila, že je pořád nevyrábí nepromokavé. AHA!

V té chvíli jsem si uvědomila, že bych v tašce měla mít deštník, který jsem si tam ještě ráno před odchodem z 

domu dala. Jako obvykle byl až na dně tašky, vyhrabala jsem jej vcelku rychle. Rozdělala jsem ho a ejhle zjistila, že je rozbitý, nedrží a pokud foukne vítr, tak se mi z něj udělá leda tak houba. I ten vítr na sebe nenechal dlouho čekat. Fouklo a deštník se celý obrátil, naštěstí se mi ho podařilo i vrátit do původního stavu, i když se mi přitom podařilo do něj udělat dírku. Ale, pořád bylo lepší, když mi pršelo jen na nos, než kdybych byla celá zmoklá jako slepice. 

Hela zase poslední dobou srší vtipem...

Kdo půjde dneska k tabuli, někdo kdo je mimo, aaa.. Halu, pojď k tabuli, ty jsi takovou matikářka..(hahaha)

A pak: "vidíš to, dneska si nebyla tak mimo, to si mě překvapila!"

Hela: "Děcka, já mám chuť na cestu kolem světa.

Honza: Ať se neztratíte.

Hela: "To se neboj, já si vezmu GPS."

Hela: "Víte co vy jste tady takový odklizenci. Koho za komunistů v Opavě na gymplu nechtěli, ten se uklidil do Vítkova.

Honza: "To vy jste, ale taky odklizenec, ne?!"

Hela: "No to ne, já jsem tady nepřišla z politických důvodů, ale protože v Opavě nebyla práce. Jo, je to prostě jen o lidech."

Hela: "Já mám prostě zážitky z dětství ne jak vy, my jsme stáli fronty na banány, pořád jsme kladli věnce před sochu Stalina, a to v zimě, mrazu, neděli o svátku, pořád a různě jsme se politicky agažovali."