uvědomila jsem si jak moc se dá na horách překonávat a objevovat svoje vlastní možnosti a to co všechno můžeme zvládnout. ale ten pocit, když po náročném výstupu vidíte vše jako na dlani, když se Vám najednou zjeví zbytek těch hor, který zespodu nebyl vidět, kdy si najednou uvědomíte jak nebezpečné to je vlastně tam stát, jak stačí jeden špatný krok. jenže možná i v tom nebezpečí je ta krása. člověk občas jen myslí na to, že musí jít. má dost času přemýšlet, když se mu zrovna nechce s nikým mluvit. chvílema se mi chtělo z té krásy brečet. vše tam nahoře nějak dávalo větší smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat