on to totiž není jen obyčejný den, ale jeden z prvních velkých 14. v následujících měsících...
14. dubna přijede táta s E. do Dublinu
a
14. května tady ukončím svou "štaci" a poletím domů, a to si myslím, že si zasluhuje článek.
(na víc už dneska nemám sílu.. vstávala jsem po šesté hodině)
a k tomu jsem včera byla poprvé v Irsku běhat a jak by J. řekla: "my legs are killing me" (po přičtení včerejšího cvičení a dnešního celodenního chození, takže více brzy...)
muselo jsem jen využít těch 14.. dokud je čas.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
terapie
I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,...
-
I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,... -
Novým rokem do důchodu odešel náš starý a šílený pan školník. Někteří teda vtipně poznamenali, že spíše zastával funkci baviče než školníka,...
Žádné komentáře:
Okomentovat