back in Ireland.

poslední dva týdny před odletem byly moc fajn. všichni měli vánoční náladu (i J.) a byli na sebe, tak nějak víc hodní.
po snad dvou hodinách úklidu se mi podařilo uklidit poličko-knihovnu v playroom (i když po mém příletu zpátky mě čekal pohled plný zděšení - můžu uklízet znovu), protože ta poličko-knihovna funguje zakletým systémem, když nevím kam s tím hodím to sem (btw. neuklízela jsem ji dobrovolně, ale dostala to za úkol, spolu s utíráním prachu na vypínačích v domě). se S. jsme vyrobili asi 11 vánočních figurek, postaviček a roztomilostí. S. můj poslední den před odletem opakoval, jak je smutný, protože letím domů a kdy se zase vrátím a kdo se jako o něj bude starat po dobu, co tady nebudu.

moje au-pair kamarádka z Německa se mnou šla na vánoční bohoslužby do kostela kam chodím, bylo to milé. stihla jsem prohodit pár slov a vánočních přání se spoustou lidí. (týden před Vánocema jsem potkala v knihovně jednoho kluka, který chodí se mnou do kostela, potkali jsme se na schodech, usmál se a řekl mi "hi" :D, a mně až potom co jsem vyšla o pár schodů nahoru došlo odkud ho znám.) vánoční neděli seděl před náma a odhodlal se: "hi, my name is S... " zjistili jsme, že bydlí o pár ulic dál.

ani jsem se nenadála a seděla jsem v letadle do Prahy. litovala jsem, že jsem nechala sluchátka v Dublinu, celou cestu jsem poslouchala nějakého nerudného polského chlapce jménem Artuš, který mi kopal do sedačky a myšlenkama byla doma a co 10 minut kontrovala hodinky, kdy už budeme přistávat. na letišti na mě čekal taťka (s uzeným a chlebem) a G&B. cítila jsem se jako v Lásce nebeské, když jsem vcházela do příletové haly.

VÁNOCE - bylo zvláštní být zase doma, když už jsem si zvykla, že jsem tady. ale bylo to moc hezké, rychlé. viděla jsem se s pár kamarády, navštívila příbuzné, koukala se na české pohádky, které patří k Vánocům, dostala krásné dárky. přesto to bylo letos jiné, byla jsem doma jen tak na skok.

odlet byl opět těžký, slzavý, to ještě nějak nezvládám, chtělo se mi zůstat v ČR, ale mám teď své místo tady, ještě na pár měsíců. G&B a D&H mi říkali, že si mám na kotrolu pasu vybrat nejvíc znuděného týpka (sedělo jich tam takových aspoň 6) na letišti bylo v podvečer 31. prosince prázdno. vybrala jsem teda jednoho, přišla k okýnku, podíval se do mých uslzených očí, naklonil hlavu, usmál se a říkal: "copak slečno, nechce se vám zpátky?  s tím by se dalo něco udělat. ale víte co, radši vás pustím." prošla jsem do kouzelné zóny, nadechla se a mířila ke gatu B. zapoměla jsem si sundat hodinky, takže jsem asi na šestrkát procházela rámem, rychle, pomalu, když jsem i na popáté houkala, paní to nevydržela a řekla, že mě teda bude muset zkontrolovat a když mi projížděla ruce objevila hodinky. (asi bych je měla nosit častěji, abych si na ně pořádně zvykla, pak ani nevím, že je mám.) přijely 4 autobusy, do jednoho jsem se namáčkala s vidinou, že se brzo zahřeju, 20 minut jsme stáli na místě s otevřenýma dveřma (dobře, asi s tím zahřátím budu muset počkat do letadla). v mojí hlavě znělo "hurá." dojeli jsme k letadlu, nasedli, usadili se, spustily se motory a vypnuly, zvedaly se křídla a pořád dokola, po chvilce přijeli k letadlu nějaké auta s plošinama, jezdily kolem letadla, foukaly něco na křídla, a po 40 minutách jsme se rozjeli. moc dobrý pocit jsem neměla. dala se se mnou do řeči jedna irka, která seděla vedle mě, ptala se mě jestli nevím, jaké máme teď zpoždění a konverzace pokračovala větou: "it must be very hard to go back to Ireland on New Years Eve." ptala se mě, co v Irsku dělám, povídala mi o jejích 3 dnech v Praze, které tam se svou dcerou strávila, celý let jsme si povídaly a já jsem aspoň trochu naskočila zpátky do angličtiny. během letu jsme měli spoustu turbulencí, až mě z toho rozbolela hlava. J. a S. na mě čekali na letišti, obejmuli mě a povídali jsme si o Vánocích mých i jejich celou cestu z letiště, večer jsme koukali na The Help, daly jsme si s J. víno a já jsem Silvestr - neSilvestr šla do postele v jedenáct, četla jsem si chvilku knížku a pak se probudila, když venku bouchaly ohňostroje.

včera se vrátila M., dneska jsme se potkaly na kafe a dlouho si povídaly, pak společně šly domů.

 z -12 jsem se vrátila do 10 stupňů a konečně mi tady není zima, dokonce jsem dva dny po sobě spala jen v tričku s krátkým rukávem (a bez ponožek). během mé nepřítomnosti moje irská rodina došla k závěru, že pes pomalu ztrácí sluch i zrak. když jej chcete zavolat musíte volat, tleskat, ale jediné co mu slouží je čich, což jej zaručeně přivolá do 30 sekund. já si celou dobu myslela, že mě jen ignoruje, ale on je k tomu polohluchý :D.

zpět do normálu mě vrátil dneska ráno S., který mi řekl, že můj toast je "too buttery so I don´t like it."

J. mi říkala, že si musím dát nějaké novoroční předesevzetí, ale když mě se jen málo kdy povede je naplnit. jaký byl váš uplynulý rok? a co si přejete do toho nového? máte nějaké předevzetí?