mám ráda podvečery. hlavně ty letní. červánky na nebi. ten okamžik, kdy ještě není noc, ale už není ani den. slunce vystřídá měsíc. ochladí se vzduch. vzduch je čerstvý, lépe se dýchá.
nedávno jsem takhle jela vlakem, koukala jsem z okna, krajina se měnila za okny, slunce pomalu zapadalo a byla to krása.
jak se některým lidem nemůže líbit na světě? proč se lidi rozhodnou být na tomhle světě nešťastní?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
terapie
I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,...
-
I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,... -
dlouho jsem sem nenapsala, ale stále žiju a moje myslánka existuje. ne, že bych myslánku nepotřebovala, ale spíš mi nějak chybí to, jak to v...
Žádné komentáře:
Okomentovat