Po delší době jsem strávila týden doma. Dýchl na mě vesnický klid. Měla jsem pocit, že dny mají najednou víc hodin. Škoda, že i dny v Praze nemají víc hodin.
I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,...
To je krása, Baru! Jsi moc šikovná! Ten foťák už Ti prostě přirostl k ruce a srdci, viď? :-) je to vidět.
OdpovědětVymazatDěkuju, Míšo :). Přirostl mi hlavně k srdci, i když na sebe máme poslední dobou málo času ;).
OdpovědětVymazat