poslední dobou zdá se mi.

Už se těším na jaro. Podzim mám ráda, ale postupem času zjišťuju, že mám ráda spíše začátek podzimu. Ten čas/nečas konce listopadu a prosince je pak už jen a jen smutný. Brzo je tma. Světlo má denně člověk tak málo. Navíc sluníčko už nevykouklo na celý den už ani nepamatuju.
Mám pocit, že většinu svých dnů trávím v dopravním prostředcích. Ježděním sem a tam Prahou.
Když si udělám "volný den" a nejdu do školy, tak vlastně volno nemám, protože mám nějakou brigádu, kam vlastně odpoledne musím jet.
Těší mě, že zítra je pátek. Po dlouhé době budu na celý víkend v Praze. Kromě seminárkových strašáků, nemusím nikam jet. Budu ležet v posteli a psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát, psát psát, psát, psát a psát až se ze mě bude kouřit.