Na jednom maloměstě bydlel jeden floutek. Ďurica se jmenoval. Bydlel na okraji maloměsta, které se nacházelo v kraji, kde lišky dávají dobrou noc. Na okraji maloměsta měla malou zahrádku na které stála budka, pozor – nebyla to kadibudka, ale budka do, které by jste zařadili harampádí různého charakteru. Všichni obyvatelé maloměsta ho znali, často jej člověk potkával s kolem. Ale nikdy na tom kole nejel. S lidma okolo často hořečně mluvíval, ale nikdy o toho nebyl střízlivý. Už několikrát zavítal do vítkovského evangelického sboru.
Jedna z návštěv
Ďurica (vítkovský floutek) - mluví ke srejdovi: „Řekni mi, jak se mám odnaučit chlastat? Celou rodinu jsem stáhl - svého bratra, svoji sestru. Ale na léčení, to mě nikdo nedostane.“
(Stryc jde dál pro zpěvník a moc si ho nevšímá, vzhledem k jeho stavu.)
Ď – opět promluví ke strejdovi: „Hej, hej ty jsi tady ta Bible?“
Strejda - odpovídá: „Jo.“
ĎURICA si něco mumlá.
Strejda: „Buď potichu.“
Ď: „Já se modlím, já se modlím. Můžu se modlit, ne?“
S: „Můžeš se modlit a až se domodlíš, tak můžeš zpívat.“
Ď: „To ne, já zpívám falešně.“
S: „Tak buď potichu.“
Ďurica něco mumlá dál a dál, už dokonce i docela nahlas.
Ď: „A věříš tomu, že Slunce svítí proti větru?“
S: „Bež už radši pryč.“
(Ďurica jde ven za venkovní dveře a strejda ho doprovází).
S: „Běž už se radši vyspat domů.“
Ď: „ Jo oni na Tebe čekají. Tak víš co, běž tam dovnitř, vyber tam tu pokladnu a dones mi to, já potřebuju na pivo. A pak už půjdu.“
Po dlouhém přesvědčování nakonec opravdu odešel i se svým kolem, které měl zaparkované před kostelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat