Což jsem považovala za milou záležitost, protože jsem neměla moc pocit, že bych si stihla odpočinout od ruchu velkoměsta, všech těch lidí, moct se roztahovat a dospat se. Včerejší večer jsem trávila učením se angličtiny s bráchou, hraním na flétnu, kterou jsem objevila ve staré krabici, plné vzpomínek a pozdějším pitím borůvkového likéru s mamkou (btw. likér obsahuje i kávu :P), mňam. Takže moc spánku jsem nedohnala, ale byl to milý večer.
Fantasy cesta
O půl šesté z Hranic jsem se vydala vlakem do Prahy, na nádraží jsem potkala svoji spolužačku z gymplu a Evču, která teda na Prahu nejela, ale aspoň jsme mohly chvilku popovídat.
Do vlaku jsme si se spolužačkou sedly do stejného kupé, seděli tam zatím jen dva pánové, za námi přišel ještě další mladík, který při pohledu na moji krosnu řekl, že mi jí dá nahoru, pokud potřebuju, dobře to uhodl, potřebovala jsem.
Se spolužačkou jsme povídaly o: školách, gymplu, tetě Hele, spolužácích, drbech, Irsku, Francii a cesta nám hned rychleji ubíhala.
Mezitím se s dvou pánů vyklubali floutci, popíjející vodku, aby jim cesta rychleji ubíhala, protože cestovali až z dalekého Slovenska. A ty jejich řeči o robotě, babách a bordelu na světě se téměř nedali poslouchat. Mezitím neustále chodili na záchod a nebo na cígo, takže jsme je co chvilku museli pouštět, protože seděli u okna, a to proto, aby jsi mohli na stolečky postavit panáky.
Když někde u Pardubic volali svému šéfovi, aby na ně počkal v Praze na Hlavním nádraží, moje oči, i oči mých spolucestujících se jen protočili. Za Kolínem jsme s L. naznaly, že ty řeči se vážně nedají poslouchat, každá jsme si nasadily sluchátka a zkusily usnout.
Vlak přijel do Libně a floutci znovu museli odejít na cígo. Když se vrátili, tak mladík (dále jen M.) se na ně podíval a prohlásil: "To je poprvé co se těším až budu v Praze."
F (floutkové): Čo to povedáš?
M: Obvykle tu cestu z Moravy do Prahy nesnáším, ale dneska to teda stálo za to, že se těším až budeme konečně v Praze.
F: Však sis k nám sedat nemusel. Prečo sis tu sedal?
M: Protože tady bylo místo.
F: Ale čo to povedáš, celý rychlík byl prázdný. Čo ideš do Prahy robit?
M: Jedu tam makat.
F: To jako baby, nebo pracu?
M: Makat jako pracovat.
F: To my idem makat baby, takové ty červené, však vieš, ne?
M: Radši už nic nechci vědět.
Brzo naštěstí přišlo hlavní nádraží, L. vybuchla smíchy, mladík si nahlas oddechnul a prohlásil: "díky Bohu., sundal nám krosny a já jsem byla moc ráda, že už můžu taky vystupovat.
Pozn. pro Marťu: To jen k tomu, že ten fantasy kraj fakt asi není jen u nás, ale že si ho možná vozíme sebou.
Baru, tak to já jsem měla cestu do Valmezu nudnou. Dokonce jsem z té nudy usnula ;-).
OdpovědětVymazatNazdar kotě,
OdpovědětVymazatjá nahodou bratry slováky chápu. Vzhledem k rychlosti, jakou se vlaky čd sunou po českých kolejích je potřeba urychlit cestu všemi dostupnými prostředky. A na co jiného mají balit české kočky, než na chlapácké řeči?
Tak příště nebuď tak netečná :-D
Zdraví Vodovodní Kohoutek
Eveňu: Spánek je potřebný a dobrý, takže je to skvělé využití času ve vlaku :). Možná bych příště taky takovou nudnou cestu brala.
OdpovědětVymazatVodovodní Kohoutek: Přiznávám, že ČD nejezdí nějakou extra rychlostí, ale buďme rádi, že jezdí a nemusíme chodit pěšky, i když by to byl třeba návrat ke starým hezkým časům, dostavníky, povozy, cestování skoro sto let a tak podobně. Počkej, za tu netečnou Ti až se uvidíme, dám za uši. :D