Předem proto upozorňuji, aby jste se pohodlně usadili na své židli, uvařili si nějaký dobrý čaj /např. irish blend tea, yorkshire tea, nebo jakýkoliv jiný černý s mlíkem a cukrem, aby jste pořádně mohli nasávat tu atmosféru a u toho usrkávat výtečný šálek čaje :) - já mám svůj yorkshire v pořádně velkém hrnku s krávou a jsem připravená psát, až se mi bude od prstů kouřit.
Letět letadlem je skvělý zážitek, to když člověk kouká na tu peřinu z mraků pod sebou a i když při vzletu bylo zataženo a pršelo po pár minutách, kdy proletíte mračným oparem, svítí sluníčko. Navíc ten pocit v břiše při vzletu je zvláštní, mnohem příjemnější než, když letadlo dosedá na zem a začne vám pištět v uších, polykat nepomáhá, otvírat pusu nepomáhá a jste nahluchlejší než obvykle.
Po téměř tří hodinovém letu, přestupu v Amsterdamu na Schipnol Airport jsem doletěla do Corku. Prošla jsem pasovou kontrolou, vyzvedla si kufr, nasadila brýle a vešla do příletové haly, která byla sice malá, ale bylo v ní asi třicet lidí s papírama v ruce, hledala jsem ten, kde bude moje jméno, naštěstí to netrvalo tak dlouho a brzo jsem jej našla. Seznámila jsem se s mojí hostmother Virginií, která už na první pohled byla moc sympatická a vyšly jsme ven, kde nás u auta čekal John (hostfather). Cesta z letiště trvala asi 5 minut, takže slyšet a vidět letadla ve vzduchu nebylo ničím neobvyklým. Brzo jsme dojeli do Rosepark. Madden´s house vypadal přesně jako ten o kterých se učí v hodinách angličtiny. Doma měli psa - Sally, která byla nadmíru přátelská, považována za právo platnýho člena rodiny a dožadujícího se pozornosti, pokud si člověk ráno dovolil neříct - good morninig Sally, hned začala štěkat a muselo se to ihned napravit.
První den v noci přiletěli i moji dva španělští spolubydlící - Diego a Irene (viz. foto), já už jsem nějak nevydržela být na nohou a proto jsem radši šla brzo do postele a potkala se s něma až další den u snídaně.
První den ve škole jsem potkala další Češku s kterou jsme dokonce nakonce byly ve stejné třídě.
První den ve škole díky testům a tomu, že jsme docela dlouho čekali na výsledky uběhnul rychle, navzájem jsme se sezmámili ve třídě, byli tam s náma tři Španělky - Maje, Sara, Ana, dva Francouzi - Aurealia a Julien, Pavla a já.
Jeden z večerů se Ian (syn v naší rodině, který byl neustále hladový, díky svým svalům a tomu, že cvičil kickbox, pokaždé na mě mrkal a nikdy nezapomenul na - hi girl, how are you today? did you enjoy your day? what´s new in school?) rozhodl, že nám ukáže nějaké dobré typicky irské hospody, vzal nás do centra autem ať nemusíme platit za autobus, nikdy jsem nejspíš nejela autem s někým kdo řídil hůř než on!
Jedna z prvních věcí, kterou jsem o Irech zjistila byla, že si hrozně moc zakládají na rodinném životě. Aby někdo, někomu jinému zavolal v čase večeře se považovalo za nejvíc nezdvořilou věci, čas večere byl daný a nedalo se předpokládat, že by trval jen 15 minut, obvykle jsem večeřeli i s dezertem téměř hodinu a někdy i dýl, když jsme si začali o něčem pořádně povídali. Ale jedna z prvních věcí o kterých si se mnou Virginie začala povídat, byla její rodina, ihned mi ukázala všechny na fotce a říkala, jak mají jednou týdně společné večeře, i když její dcery jsou už vdané.
Docela často se mi stávalo, že jsem viděla po ránu jezdit auta bez řidičů - trvá to zvyknout si, že řidiči vlastně sedí na druhé straně.
Velkým zážitkem byl irish bus, jedna z věcí, která mě zarazili bylo, že lidi při vystupování z autobusu řidiči poděkujou a řeknou "bye". Ale nikdy se nespoléhejte na časy odjezdů autobusů a na to, že když je někde zastávka v jednou směru, tak blízko bude i v tom opačným. Jinak řečeno autobusy si jezdí jak chtějí. :)
Středy v Irsku byli ve znamení hospod ve spolužáky, i když pivo tam bylo tak nehorázně drahý, byl to zážitek, oba týdny tam přišli lidi s hudebními nástroji a hráli irské písničky, povídali jsme si a užívali si prázdninové pohody.
Po pár dnech ve škole, kdy jsme se navzájem seznámili ani ty dopolední 4 hodiny nebyly tak dlouhé, protože jsme se při diskutování mohli bavit i o něčem jiném a gramatiku dělat, jen když kolem šla učitelka. Každý den jsme měli dvaceti minutovou přestávku, a tak jsme chodili ven, když zrovna nepršelo a pili kafe, aby jsme se probudili a neusínali.
Během týdne mě Španělé začali učit španělsky, já je za to na oplátku česky a navzájem jsme rozebírali, co je v které zemi zvykem.
Navšítivili jsme všechno zajímavé v Corku, byli jsme na výletě v Kelarney, Kilernay, Cobh - odkud naposled vyplouval Titanic, než se potopil.
Dny plné výtečného kafe, čaje, výborné Cadbury chocolate, nakupování v extra levným Primarku - Pennys, rozhovorů v anglitčtině, chvil s novými kamarády, sendvičů, nejlepších večeří - garlic bread, pasta with salamon, typical irish shepard´s pie, cheesecake, changeble weather, rain all day, little showers, chvil strávených v nejlepším antikvariátu, který jsem kdy vůbec navštívala - něco jako Olivanderův obchod s hůlkama v Příčné ulici, ovce, čtyřlístky. A nakonec poslední trochu smutná snídaně a kávička s Virginií před odletem domů, někdy ve tři ráno.
Někdy je zvláštní potkat někoho s kým si tak rozumíte, i když je vlastně ve věku vaší babičky, ale o to víc si toho vážím... A na závěr něco z knihy, kterou jsem dostala..
... Life is not about waiting for the storm to pass. It´s about learning to dance in the rain..
Hurá...
OdpovědětVymazat