Předodjezdově.

Jedna z věcí, které vážně nemám ráda je ráno, kdy vás probudí jeden z aktivních sousedů, toužící si v sobotu dopoledne zvelebovat svou zahradu. Dneska to bylo rovnou ze tří stran. Jeden se rozhodl sekat trávu a vozit na svém traktůrku i svou dceru. Druhý dělal nový plot a zatloukal do prken hřebíky. Třetí nám ořezával třešeň (to mu to bylo dovoleno), ta třešeň je přímo před barákem, dost blízko mého okna. Musela jsem místo celodopoledního válení v posteli vstát a jít pomáhat ven otrhávat třešně na buchty - třešně se přidávají na seznam  ovoce, které můžu.
Další věc, kterou nemám ráda je balení. Dokopávala jsem se k tomu téměř celý den. Asi třikrát přišla mamka jestli už jsem aspoň začala, když mě se do toho vždycky tak nechce... Navíc, když jsem se koukala na předpověď na příštích 14 dní a má jen pršet, pršet a pršet. Nemám fešné gumáčky ani pláštěnku.
U toho mě napadá, co všechno vlastně člověk nemůžeme mít do letadla? Co deštník, sponky do vlasů, klíče, bombičkové pero? Od posledně jsem to zase nějak zapomněla. A už vůbec nakonec jsem odmítla vést sebou slivovici, od letadla bych si ji vzít nemohla a představa toho, že se mi to vylije v kufru a budu švestkově vonět. Ne!
Včera mi volal taťka jestli jsem mu náhodou neměla něco připomenout, měla a zapomněla jsem na to, adaptér. Naštěstí prý neměl dneska co dělat, tak mi ho zajel ještě dneska někam koupit.
O půl jedné vyjíždíme, což je už za 4 hodiny, takže já si jdu dát vanu a ještě chvíli relaxovat a najít nějakou knížku, kterou si sebou vezmu na čtení a najít to správně pohodlný oblečení na téměř dvanáctihodinnový cestování.