...Byli jsme v divadle...

Včera jsme měli hodinu konverzace z angličtiny, která byla zase jednou ve vtipném stylu. Paní A. zkoušela dialogy - vždycky nám dala nějakou situaci na papírku u ní podbody o kterých máme mluvit, měli jsme asi minutu na přípravu, a pak vždycky vybrala někoho a toho zkoušela. Já jsem měla vymyslet pomaturitní večírek pro naši třidu, vymyslet, kde, kdy, program, občerstvení, jak se tam dostaneme a probrat to s ní jako třídní učitelkou a nakonec jsem dopadla dobře s 1- :) - díky mému věčnému problému  s předložkama a členama. Později byl zkoušený i Tomáš Kř., měl se domluvit na schůzku s kamarádkou, domluvit se kdy, kde, a důvod proč se s ní chce sejít. A tak vymyslel, že by spolu mohli strávit v sobotu 6 hodin, a paní A.: "Tolik? Ale já mám na Tebe čas jen tak 4 hodiny." - "Oki, tak 4 hodiny budou stačit, tak se sejdeme v pizzerii v Ostravě." A paní A.: "Proč musíme jet zrovna do Ostravy, nestačilo by to ve Vítkově v pizzerii?" Tomáš se zamyslel a pak z něj vylezlo: "No, because I want to ask you there, if you marry me?" :D Většina třídy (ta která rozuměla) vybuchla smíchy v čele s paní A. Ono to je hrozně divné konverzovat s odměřenou paní A. o čemkoliv, ale Tomáš tomu dal korunu, myslím, že od teď už se jí nebojíme říct nic :D..

Psali jsme poslední písemku z matematiky na střední škole, zní to moc hezky :P, navíc to, že to byla poslední čtvrtletka. :) Při psaní písemky se Hela rozhodla, že nás poučí o BOZP k zítřejšímu divadelnímu představení, následovala ještě přednáška, která opět stojí za zmínku.

Hela: "Víte co je nefér? Že já bych do toho divadla jela moc ráda a nemůžu a lidi co můžou na to kašlou."
Já: "A koho tím myslíte?"
Hela: "Sebe" :D.

(I když docela měla pravdu, teda ne v tom, jak hrozně jí mrzí, že zrovna jí nevybrali jako dozor, ale z naší třídy nás jelo 8. Což je docela obvyklý počet lidí kolik jde do kina, jede na exkurzi nebo do divadla. Možná se u nás vyskytuje řada "tak trochu" kulturních barbarů :P.)

Poučení o BOZP 

Vyřkla: teta Hela M.

Však to znáte:

• Nezapalujte ohýnky.
• Netahajte v zimě hady za hlavu.
• Držte se tlupy.
• A hlavně dejte pozor na tramvaje, na tyto dopravní prostředky nejsme z Vítkova zvyklí, mají přednost dokonce i před chodci. (pozn. Myslím, že předloni to právě byla teta Hela, kdo zastavil v Ostravě tramvaj, když jsme přecházeli přes cestu. :D)

Hamlet se konečně uzdravil, a tak jsme se po tří měsíčním čekání, konečně dočkali a vyjeli jsme do ostravské Arény na představení - Hamlet (W. Shakespeare). Asi nás přijelo přes počet, protože hlediště se brzo zaplnilo, a tak se nakonec rozdávali polštářky na skládací židličky po stranách a později dostali i lidi polštářek pod zadek, aby si mohli sednout na schody. My jsme si se slečnou A. sedly do hlediště, ale později jsme se musely posunout na židličku, za náma seděli nějací kluci z kvinty, kteří celou dobu měli tendenci komentovat, jak se z nás paní ředitelka snaží udělat kulturní vzdělance, ale stejně se jí to nepovede, po té následovalo píííp píííp píííp, a další poznámky, o tom jaká je to blbost, nějaká tragédie. A pak jeden prohlásil: "Ty pííííííppp, to je nuda, že z toho asi umřu." Skoro jsem měla chuť se na něj otočit a říct, mu že ještě chvilku bude mluvit sprostě a mít takové poznámky a umřu já z něho. Projev studentů vítkovského Gymnázia někdy vážně stojí za to.
Celé představení bylo nakonec hezké, hlavně ta část kdy přijeli na dvůr dánského krále herci a celou tu tragédii, kdy králův bratr jej otrávil - hráli to v japonském stylu. Cestou domů autobusem v tom hnusně děštivným počasí, jsem usla a zdálo se mi "něco" zvláštního, jenže ve chvíli kdy jsem se do toho snu ponořila jsem cítila jak mi padá na zem taška, a tak jsem se lekla a probudila, ale možná to je lepší varianta než zjistit, jak moc hnusnýho to mohlo být.

 

Miluju jaro (a taky všechny lampy, který vypadají jako z Narnie, a když nějakou vidím, tak si ji musím vyfotit), ne tohle "deštivý" jaro, ale to kdy svítí sluníčko, ráno vás probudí světlo a zpěv ptáků, po chvílí začne svítit sluníčko a vy se těšíte na to, co vás dneska čeká, ostatně ty dny se mi podaří místo - 30 minut budík přesunovat třeba jen 10 :D. Tento týden se mi daří se překonávat a plnit svůj cíl a vstát aspoň o 15 minut dřív, abych mohla den začít s Pánem Bohem, najednou je ten den o něčem jiným. Navíc mi to přidává energii po nocích, které jsou poslední dobou nějak podivně krátké :).