pátek 10. srpna 2012

... BJ camp...

Moji milí čtenáři,
můj blog toto léto tkví prázdnotou, ale nějak ty dny rychle utíkají.. Nasbírala jsem plno zajímavých fotek, na které se můžete v brzké době těšit. A kdyby ne v brzké době, tak jednou určitě jo. Jen, aby jste si nemysleli.. Blog mám stále moc ráda a psát se chystám pokračovat..
V sobotu jsem se vrátila z Krkonoš/Jizerských hor. Strávila jsem tam krásné dva týdny. První týden na Leadership campu, kde nás bylo míň. Introverti převažovali nad extrovartama ve značné míře. Běhali jsme, hráli frisbee, mluvili o svém duchovním životě, měli NEkonferenci, popíjeli kávu v orange room, povídali si, rozšiřovali své vesnické obzory, pomáhali lidem v Pasekách. Poslední den jsme byli na výletě, šli cestou, necetou, polem, nepolem. Ta necesta dost značně převažovala. Šli ostružiním, smrkovým lesem, potokem... Doškrábali jsme si nohy do krve a pořádně jsme se unavili. Nicméně chlapci se ukázali jako gentlemani a když mohli tak nám vždy podali pomocnou ruku - i u prodění Jizery, kde vody bylo skoro po pás a ty kameny tolik klouzaly. A do toho všeho nám dny vyplnilo Rrrrrrr!! a hlášky z něj.
Druhý týden jsme měli tábor, přijely i děti a penzion Sokol se zaplnil třikrát tolik. Najednou nás nebylo jen 19, ale 80. Druhý týden nás bylo nejen třikrát tolik, ale ten čas utekl třikrát rychleji. Poslední noc jsme šli asi na 3 hodiny spát, už jsme nevydrželi ponocovat celou noc. Američani byli o něco míň překvapeni tím, jak jsme civilizovaní. Program na vztahy jsme promodlili na modlitební stráži. A teď jen ve zkratce dění celého týdne - déšť u hry na Barbie, hra na gorily, horká čokoláda, frisbee, pán na motorce, co má vždycky s něčím problém, Diesel II. a jeho sebeobrana, sloni, sloni, sloni, quite timy, rozhovory plné smíchu, milé tváře a mnoho dalšího. Nejde to vše shrnout do jednoho článku.... Snad více napoví fotky..
Poslední dobou zjišťuju, jak jsou lidi krásní, jak jsou lidi kolem mě krásní :).
Krásné prázdninové dny vám všem.













Žádné komentáře:

Okomentovat

terapie

 I blog, který byl pár let mrtvý může znovu ožít. Uvědomuju si víc a víc, jak mi chybí někam ukládat svoje myšlenky. A moje terapeutka říká,...